O penězích, které vydáváme

Dnes jsem se bavila s kamarádkou o postoji a vztahu k penězům a inspirovala mě naše diskuze k tomu, abych se o ni podělila i s Vámi.
Předem chci jen upozornit, že se tímto článkem nechci nikoho dotknout a ani ho moralizovat nebo snad soudit. Každý rodič vychovával děti jak nejlíp dovedl. Tento článek má pouze sloužit k inspiraci či jakémusi otevření očí. 8-)
Tak jdeme na to:
 
Stává se, že člověk se často zaměřuje na to, že nechce platit účty - je to pro mnohé nepříjemné a nevyvolává to v nich pozitivní pocity, ale naopak ty negativní. Tato negativní reakce však zapřičiňuje několik jevů, které nastávají po zaplacení. Aniž bychom si toho třeba všimli, automaticky máme v hlavě zakódováno několik postupů a emocí, které jsou spojeny s placením. Zdá se nám, že náš život je kvůli platbám horší. Prociťujeme to leckdy silně, mluvíme o tom s naším okolím, hroutí se nám kvůli penězům vztahy, stěžujeme si a vážeme k tomu spoustu dalších dílčích věcí a chování. Nepřímo tím ovlivňujeme všechny a všechno a podle tohoto vzoru dále vychováváme svoje děti, které to slýchají od dětství a ponechávají si to automaticky v podvědomí na celý život.
 
Jednoduše řečeno - nechce se nám prostě platit za nákup ani za služby. Nejraději bychom chtěli na všechno slevu, protože v mnoha rodinách jsme také slýchali, že obchodníci jsou zloději. A neděkujeme mu (tomu prodejci), vždyť nás určitě oškubal. A tak jako leckdy držgrešlíme a říkáme si "Sakra, teď budu mít ještě míň."
Místo toho, abychom si řekli, jak je to skvělé, že na ten nákup máme, že můžeme někomu zaplatit za jeho službu, podpořit ho, dát mu práci nebo živnost. Nejsme vděční třeba za to, že máme na to zaplatit nájem, ale jaksi jsme spadli do bědování o tom, že se to zase strhlo z účtu .. a tohle taky a támhle to! No to snad ne, to už fakt platit nebudu!
 
 
Je možné, že ani já sama bych si tohoto postoje nevšimla, kdybych si nepřečetla několik inspirujících knih. Ale naštěstí jsem si je přečetla. :)
No a tak jsem si řekla, že u každého placení, budu schválně cítit, že děkuji a že jsem ráda, že jsem na to měla a poděkuji pokaždé, když nakoupím nebo když budu moct něco zaplatit. Prostě od jedoho dne jsem vděčná za všechny nákupy a platby, které jsem mohla zaplatit. Jsem šťastná, i když můžu vybrat z bankomatu a jsou tam peníze. Dokonce i když jsou poslední a vyberu třeba jen 200 Kč, tak si vždycky řeknu "Super, aspoň že tam je tohle." A člověk má hned lepší náladu - třeba i na dvě hodiny nebo i na celé odpoledne. Od té doby, co jsem si vědomě řekla, že si pozitivní pocit u placení vyvolám, dávám prodavačkám malá "dýška", třeba korunu nebo dvě. A světe div se, ony děkují a usmívají se, i když pracují v obchodních řetězcích a pravděpodobně tu korunu ani v kapse neuvidí :) To je ale jen vedlejší efekt, dělat to nemusíte. Zkuste si jen tu jednoduchou vděčnost a při placení se ciťte opravdu dobře a vděčně. Uvidíte, jak se Vám zlepší alespoň následující hodina života.
 
Jakmile se Vám toto cvičení zaryje pod kůži, máte vyhráno. Nebojte se, že občas pocítíte i negativní pocity. Když si jich všimnete, změňte je na ten pozitivní pocit a ten negativní, se sám nějak rozplyne. Jakmile budete zvyklí na tento postoj u placení, najednou si začnete všímat, jak se chová okolí. Když si nastavíte takový malý vnitřní alarm, který řekne u pokladny "Pozor, zase máš černé myšlenky" a Vy to změníte, po nějaké době, se ten alarm jakoby spustí, i když to bude říkat někdo ve Vašem okolí. Nemusíte mu nic říkat - jen si toho všimněte a můžete být zase vděční za to, že jste nad svou negací "vyhráli". 
 
 
Taky se mi to stává. Jela jsem ke své mamince na víkend a všimla jsem si, jak o sobě mluví. Říká třeba "Já bych vám přispěla, ale jsem fakt úplně bez peněz." nebo říkala "Budu bez peněz minimálně ještě dva roky." Nebo "Ach jo, zase musim zaplatit tohle.. " Normálně bych si toho ani nevšimla, ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že si těmito větami vlastně vytváří svou realitu a nejen to - předává mi tu představu taky. A já si to tou jednoduchou větou spojím s obrázkem dvou let, kdy je mamka na mizině. A vzniká tak kolektivní mysl a potažmo realita.
 
Pak jsme šly třeba nakupovat a koupili jsme troje boty u "ťamanů", troje silonkové ponožky a deset ramínek na oblečení a platili jsme 500 Kč!!! Já jsem jí pak z toho vrátila ještě 300 Kč za svou část nákupu. Směšné částky, viďte. Ale maminka si stěžovala, jak zase utrácí, když nemá peníze..  
A jsme u toho. Já bych si toho vnímání platby normálně nevšimla, protože jsem tak vychovaná, že se má šetřit a že jsme nikdy neměli moc. Ale když jsem začala dělat to cvičení, uvědomila jsem si, jak moc lidi ze svých slov opravdu vytvoří realitu. A jak může být mamka třeba na hodinu nešťastná z toho, že vlastně utratila 200 za boty a ramínka... Tak směšná částka! Místo toho, aby se, jako já, radovala třeba dvě hodiny. 

Berte to jako příklad, neříkám, že je špatná. Ale ten postoj se na tomto příkladu dá krásně ukázat. Ještě bych chtěla podotknout, že můj postoj není ovlivněn tím, že mám větší příjem. 

Je to jen o mé volbě.

 
Závěrem bych chtěla dodat, že samozřejmě existují lidé, kteří si nestěžují, že musí platit a že mají málo. Pokud někoho takového znáte, všimněte si, že automaticky vyzařují něco, co je posouvá k ještě větší hojnosti a i na okolí vlastně působí tak, že mají dostatek. Takže u nich se to pak násobí zase dál nějakou tou kolektivní myslí a ti, kteří jsou za platby vděční, mají pak najednou k platbám více a více prostředků. Protože mají k penězům pozitivní vztah a protože je rádi předají dál těm, kteří si je také zaslouží. :)
 
 
 
 
 
 
Pro zajímavost přikládám reakce kamarádky, se kterou jsem si psala, které mě potěšily a předaly kus pozitivní nálady:
 
 
Kamarádka (11:39) :
jo, to mas naprostou pravdu, a kdyz se nad tim zamyslim, tak to tak rika vetsina lidi....a musim rict, ze mam z toho takovou dobrou naladu, ze clovek opravdu muze byt rad ze ma na to zaplatit si bydleni, jidlo a to jsem stastna :) 
 
 
Kamarádka (11:41) :
fakt, jsem z toho najednou nabita pozitivni energii a mam z toho radost....a je pravda, ze kdyz mi nezbyvaji zadny penize navic, ale mam porad odlozeny neco na jidlo tak si v duchu rikam, jak je super, ze mam na to jidlo :D
 
Hezký pozitivní den!
 
 
 
 

Chcete vědět, co jsem vyrobila nebo napsala jako první?

Vyplňte prosím níže uvedené údaje:

Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: